Wirnpeth - 10

12. března 2014 v 15:00 | bluestyle |  Povídky
"Ahoj Bianco" pozdravil Mathew, když šla nahoru, do pokoje Catariny.
"Jé, ahoj!"
"Příjdete dneska nahoru?" zvedl obočí a hodil na ni jeho nejkrásnější úsměv.
"No, já ještě nevím. Caithlyn asi nebude mít čas. Takže bych tam šla sama a to se mi taky moc nechce." zesmutněla.
"To by byla obrovská škoda. Máme tady hodně jídla i pití, tak by byla potom škoda to vyhodit. Objednáme i pizzu a budeme na zahradě opékat nějaké maso." povyšoval se.
"No, tak teda fajn. Zkusím ji přemluvit, ale nic neslibuju. Dneska si právě taky chceme objednat pizzu na večeři, protože jinak nemáme co jíst." v momentě ji přesušil nějaký neznámý kluk: "Čau, kde se flákáš? Všichni na tebe čekají, tak si laskavě pohni a nelaškuj tady s Biancou.
"E-h-m! Kdo tady jako laškuje?!" vybuchla smíchy. Mezitím na něj Mathew hodil nenávistný pohled.
"Co na mě tak koukáš? Děláš, jako bych tě chtěl zabít! Ehm, jinak já jsem Ben." usmál se.
"No, jak pěkné." vybuchla. "Jinak já jsem Bianca. Trošku netradiční setkání, ale beru to jako srandu, takže v pohodě."
"Dobře teda. Snad dneska večer příjdeš. Říkal ti Math o té mé narozeninové oslavě? Byl bych rád, kdybys přišla. Poznáš hodně lidí z téhle akademie."
"Jo, říkal mi o tom. Já sama bych tam nešla, jedině s Caithlyn nebo Catarinou. Musím se ještě zeptat Caty. Uvidím, měla jsem tam zrovna namířeno. Tak asi půjdu, pánové. Nebo jste mi ještě něco potřebovali sdělit? Jestli jo, tak ve svém pokoji budu za 20 minut. Je to hned 3 pokoj od koupelek."
"Ne nic, proč by? Kdyžtak se stavíme." řekli jednohlasně.
"Dobrá, tak já jdu, uvidíme se později." usmála se a odešla po schodech nahoru do Catarininého pokoje. V pokoji byla sama, tudíž tam moc času nepobývala. Byla to taková společenská osoba, která moc dlouho v samotě nesetrvala.
Bianca došla před dveře pokoje a uslyšela nějaký podivný zvuk. Z jedné strany zněla hudba a z druhé strany někdo křičel. Celkem se lekla, a tak zaklepala na dveře a ve stejném okamžiku vletěla do pokoje jako ujetá. Otočila se. Vykulila oči. Smála se. Nahodila drsný výraz. Zase se řechtala.
"Co-to? Hej! Fuj! Co to děláte?! Ehm, asi bych zase měla jít!" stáse se řechtala, až se zkymácela na podlahu kde upadla.
" No, ehm!! Co tu děláš? Neumíš zaklepat a chvilku počkat, než řeknu ať můžeš vejít?! Copak tě to doma neučili?" naštvaně vyskočila z postele a vedle sebe už měla nachystaný župan. Kluk, který ležel u ní v posteli, toho už někde viděla. Přišel jí povědomý, ale během chvilky se začal oblíkat.
"Kazišuku." pronesla Caty, přičemž koukla na "svého milého" a uculila se na něj.
"No tak promiň." už otevírala dveře, když jí Caty dveře zabouchla.
"Pusť mě ven." podívala se na ni.
"Ne."
"Proč?"
"Protože chci vědět, co jsi tak nutného potřebovala, když jsi tady vletěla jako pták do zdi. Prostě to chci vědět. Co se děje?" podívala se na ni a hodila na ni neúprosný pohled.
"No, já se tě byla jen zeptat, jak to vidíš na večer, jestli budeš mít čas. S Caith, si objednáme pizzu a jsme všechny 3 pozvané na jednu narozeninovou oslavu, tak jestli bys tam třeba nešla. Caith se tam moc nechce, chce zůstat v pokoji a nevím co chce dělat, ale to je fuk. Moc se omlouvám, jestli jsem vás vyrušila, ale jsem v poslední době opravdu mimo, tak se na mě nezlobte. Já už jdu, tak se mějte, ahoj. Jinak, kdyby sis to náhodou rozmyslela, tak mi dej vědět, budu na pokoji." se skleslým výrazem ve tváři se odebrala k odchodu.
"Počkej!" slyšela jen za sebou v dálce, ale snažila se ten hlas ignorovat a taky se jí to dařilo. Neměla ráda, když se jí někdo, kdokoli, doprošoval.
Přišla do pokoje a skočila na postel a zahrabala se do přikrývek. Podívala se na Caith, která právě vytáhla blok s psacími potřebami a začala něco čmárat. Zachvěli na ni Caith houkla: "Koukej! Tohle ti chci dát, jak důkaz naší lásky." zařechtala se tak silně, že se i sklenička zachvěla na nočním stolku. "Ty jsi fakt pako." popadla cár papíru, na kterém byla nakreslená bíla sovička společně s Caith. "Jú! Děkuju! Teďka mi to zrovna připomnělo se jít podívat na Snowflake. Je nahoře u rodičů, chceš tam jít semnou?" připomněla si Bianca.
"Jo, jasně, a co to vlastně je? Nějak teďka nevím o čem mluvíš." podivila se Caith.
"No, víš? Já mám taky sovičku, živou, ne na obrázku" zasmála se a pokračovala: "Dostala jsem ji od rodičů, kvůli tomu, že jsem sem vlastně vůbec přijela. Nechtěla jsem se odtrhnout od našeho bývalého domu a prostě, vždy jsem si ji přála. Tak jsem ji dostala. Byl to takový můj malý, velký sen. No, takže, chceš tam jít semnou? Rodiče budou rádi, když tě uvidí. Můžeme si dát čokoládu a sušenky." pousmála se.
"Že váháš? Ale nejdu tam kvůli jídlu, ale kvůli té sovičce, jsem na ni až až zvědavá." dodala Caith.
Tak se společně zvedly z postelí, otevřely dveře dokořán a hnaly se po vysokém, točitém schodišti, do věže, kde měli Biančini rodiče byt. Bianca se do bytu dostala bez zaklepání a pobídla Caith
 

Vitamíny

11. března 2014 v 15:00 | bluestyle
Ahoj :)
během delší doby jsem tak nějak pracovala. Ohledně zdravého jídla, tak i ohledně zdravých vlasů a zdravé výživy. Článků na tato témata je opravdu nesmírně moc, ale já je chci udělat taky, ale tak trošku podle svého. Dneska bych ráda začala na téma VITAMÍNY + strava, kterou dané vitamíny obsahují. Nejspíš na tohle založím i novou rubriku, ať je to oddělené. (mám ráda pořádek, ikdyž teďka to tak nevypadá.)

Sepsala jsem tady především základní, které si myslím, že není třeba nějak omezovat nebo úplně vyřadit. Především vitamíny všichni z nás potřebujou. Ano, jedná se i o tebe!
Jedná se o stručný přehled. Takže, začneme! :)

Najdete v celém článku :)

Zase zpět po nějaké době ;)

10. března 2014 v 18:26 | bluestyle |  Články
Ahooj!
tak jsem se tady po nějaké době ukázala :)
Ňom, ňom. Dneska to nebude nějaké extra dlouhé. Nemám moc času. Musím se učit, protože prostě musím nachytat dobré známky a chci udělat hlavně radost sama sobě. Já chci mít dobré vysvědčení. Zvlášť mě do toho kope představa, že nebudu muset dělat přijímačky na vysokou. Teda pokud udělám maturu :P
> štve mě ta 5 z bioly, ale tu snad nějak dotáhnu.
Každopádně mohlo by to být i lepší, ale i horší, takže jsem ráda, že mám do opravovat :)

Poslední dobou jsem si všimla, že si hodně lidí v moje okolí zakládá blog, ale nějak nechápu kvůli čemu :D.. Na intru jsem to začala já a už maj blogy i kluci o nějakých kravinkách :D Božkovy zraky :D.
Co se volejbalu týče, tak už jsem tam nebyla 3 týdny a 1 den. -_-' Mě tam zase nic neláká, ale vždy vím, že to stojí za to tam chodit. Nevím, co to mám zase za manýry. Nevím, připadá mi poslední doba nějaká zašlá, nikdo se nesměje, každý jen všudé spěchá a když má chvíli volna, tak zase vyhledává samotu, ticho a hudbu.
Tohle přesně patří na mě. Všechno se na mě zase nějak valí. Chvíli jsem byla jakž takž v klidu, ale pak to zase začalo, nevím co to je. Asi na mě hodně působí moje okolí a tak všechno.

 


Wirnpeth - 9. díl

6. března 2014 v 13:44 | bluestyle |  Povídky
Začínali vycházet i ostatní studenti na poslední chvíli a scházeli po velikém chodišti, které bylo rámované zdobeným zábradlím a na něm visely různé ozdobičky a vzkazy, které měly znázorňovat ať se studentům na této akademii líbí a ať jsou jejich výsledky pokud možno nejlepší.
Bianca o pár schodů dál potkala Katerinu. Kývla na ní hlavou. Mezitím Caithlyn se jí držela jako klíště. Bála se, že se ztratí. Nestalo se tak.
Jakmile došly do velké haly, tak se daly za ostatními studenty a následovaly je. Došly do velké místnosti, kde stál pult. Na pultu už se usmívala ředitelka a v ruce držela mikrofon. Úsměv se jí táhl od ucha k uchu. Biance to přišlo nepříjemné, protože neměla ráda kýčovité věci a toto přímo budilo hrůzu než uklidnění.
"Dobrý den, milí studenti. Těší mě, že jsme se tady setkali téměř všichni. Je pro mě čest vidět tolik tváří, z nichž některé s radostí poznávám. Doufám, že se vám na této akademii bude líbit. Tímto už chci předat slovo pedagogům, kteří vás dostanou na starost. Poté se podíváte na nástěnku, kde zjistíte do jaké třídy máte jít a váš stálý rozvrh najdete na téže nástěnce od 15 hodin. Nástěnku najdete v hlavní hale na pravé straně u schodiště. Nemáte tam jak zabloudit. Jeli vám něco nejasné, máte tady své pedagogy či mně. Není proč se bát na něco se zeptat. Já a pedagogická rada vám přeje příjemný zbytek dne a přejeme vám mnoho úspěchů ve vašem studiu."
Vše se začalo hrnout do hlavní haly, kterou před chvílí procházely. Bianca s Caith čekaly na to, až se velký dav uklidní a až se trošku vylidní. Trvalo to 10 minut, poté se přesunuly k nástěnce, která pro ně obsahovala důležité informace. Jejich kmenová místnost se nacházela na čísle 674, byla na nástěnce i malá mapka, ze které pochopily, kam se mají vydat.
Hledaly, ale našly. Přišly o 5 minut později, omluvily se a vše bylo v pořádku. Každá z nich se usadila v jedné lavici, kde bylo zrovna místo. Byly daleko od sebe, ale každá z nich věřila, že se to změní. Bianca byla ráda, že alespoň někoho v té celé obrovké a zároveň maličké třídě zná.
První hodiny v její nové třídě byly někdy až velkým oříškem, protože jich bylo 27. V ostatních třídách se počet žáků pohyboval od 5 až 19 žáků. Tohle byla největší třída na škole. Celých 5 hodin seděla na jednom místě, nevydala ani hlásku, ani když Caith za ní přišla. Byla jako tělo bez duše, ale přitom v ní se hrály věci, o kterých nikdo neměl ani zdání.
Pomalu ale jistě si začala uvědomovat, že tento školní rok bude opravdu těžký. Nejde v žádném případě o učení, ale o její psychickou stránku. Na rodiče hází nevěřícné pohledy, jako by někoho zabili. Ale měla k tomu jeden jediný důvod. Proč jsi na tu akademii přihlásili. Proč?!
Vždyť existuje na planetě plno jiných míst, kde by se mohli odstěhovat a kde by mohla dostudovat.
Proč ji příhlásili na akademii plnou upírů, to nevěděl nikdo. Je oni dva. A…ředitelka. Opět dostala pocit plný úzkosti. Chtěla jít ven, projít se k jejímu oblíbenému jezeru, ale nešlo to. Nesmí hlavně dělat problémy, protože by nemusela dopadnout dobře.
Po tom, co se dozvěděla ráno, dostala strach vůbec někam chodit sama. Pokaždé když šla na záchod, s ní musela Caith, protože ta se bála ještě víc. Nebyla to ani pro jednu lehké. Přemýšlela o celém životě, až úplně od základů.

Také si neustále nemohla odtrhnout myšlenky od Kessie. Myslela si, že je s ní nějaká spoutaná. Neměla ani ponětí, jak ji měla blízko. Ale bohužel o tom nevěděla. Měl brzy nastat den, kdy by se to měla dozvědět..

1 týden + 1 den

11. února 2014 v 9:38 | bluestyle |  Články
Dobré ráno? Nespíš jo, je právě za minutu 9, tak se vrhám na článek který bude asi krátký, asi dlouhý, to přesně netuším, protože toho co se stalo, až tak moc zase není.
Začnu od toho, co snad všichni nesnáší. > Vysvědčení.
Nebudu se tady chlubit co mám za známky, protože to ani za žádnou chlouhu nestojí. Ale pokud se mi chcete pochluvit vy, tak nemám žádný ústupek. Do toho, ať mám aspoň nějakou motivaci do toho učení. :)
Další den byly pololetní prázdniny. Ani nevím co jsem dělala. Asi spala, protože jsem přijela kolem 8 domů, tak se mi ani nechtělo nikam, přitom jsem měla naplánováno. No, odpolední tréningy jsou svině. :/
Víkend jsem měla volný, zápas žádný nebyl, tak jsem byla chvilku venku, pak zase doma, no však to znáte. Jooo, a kreslila jsem. Asi po 3 měsících. Jen mě tak troščku štve, že to nemám vyfocené. Ten obrázek už nepatří mě, už slečně od jednoho kluka z intru. Je to vlastně historicky 1. nakreslená fotka pro někoho. Ještě nikdy jsem toto nedělala. Ale jak se říká, všechno je jednou poprvé. :)
Celý týden byl takový nijaký, byla jsem v pátek totálně zničená, protože jsem i málo spala a hodně "pracovala", takže to mělo své odovůdnění.
Teďka v sobotu, jsme měly zápas. Hrály jsme proti Moravské Třebové v Ostravě. Nečekaně jsme vyhrály, to se povedlo. Skončilo to 3:2 a 3:1 na sety, takže úplně mega radost <3!
Neděle byla taková snad i pochroumaná, bolely mě nohy jak pes. Odpočívala jsem. Koukala jsem na nějaké videa a tak, ale hlavně jsem spala. :D
Pondělí. Začaly nám jarní prázdniny, na které jsem se fakt těšila, ale jelikož není žádný sníh, tak jsem z toho zdrcena a zkleslá, jsem se těšila, že bude s kámoškama jezdit na lopatě, jako loni a ono nic. :/ Vlastně jsem letos ani na brusláku nebyla. Fakt hrůza. Zároveň jsem si hrála ve Photoshopu. A vzniklo z toho tohle, doufám, že se bude líbit.
Trvalo to zhruba 45 minut. Nic hrozného. Možná to uvidíte i v designu, pokud na to příjde. :)

Jaký jste měli týden vy? Náročný nebo to bylo v pohodě? :)


Photofiltre - Portrétový obrázek - základní úprava

2. února 2014 v 12:00 | bluestyle |  Grafika
Tákže drahouši,
všimla jsem si, že jsem fakt ale fakt hodně dlouho nedělala žádný "tutoriál" na grafiku v Photofiltru. Bylo by momentálně zbytečné to všechno míchat (GIMP, Photoshop, Inscape, ..), takže budeme pokračovat pěkně s Photofiltrem (STUDIO X!)
Dneska se naučíme upravit portrétový obrázek

PORTRÉTOVÝ OBRÁZEK

1. bod) - stáhneme si nějakou portrétovou fotku - nejlépe barevnou
- zvolila jsem si keshu (odkaz: ZDE)

2.bod) - otevřeme si PS-X a tento obrázek vložíme pomocí tlačítka otevřít
3.bod) - V horní liště klikneme na Filtry

Wirnpeth - 8. díl

1. února 2014 v 12:49 | bluestyle |  Povídky
Dneska jsem se opět rozhodla přispět Wirnpethem. Už je to historicky 8. díl a 9. už je na světě taky, ale ten si nechám na příště, tak doufám že se bude líbit. :)
Je to zase delší, ať se nenudíte :)
Ideální den')!

Další články