Wirnpeth - 4.díl

18. července 2013 v 16:02 | bluestyle |  Povídky


Otočila se..
Auto se zastavilo a vystupovala z něj osoba kterou doposud nikdy neviděla, tudíž ji ani neznala. Za jejími zády už maminka s radostí sbíhala schody a už křičela: "Dobrý den! Tak moc jsme se na vás těšili, ani si to nedovedete představit!" osoba se otočila k Biance čelem a řekla: "Jé, koho to tady vidím. Ty budeš nejspíš Bianca, pokud si dobře vzpomínám." Bianca s trochou stravy vyhrkla ze sebe: "Dobrý den, ehm, no ano, jsem Bianca a pokud se mohhu zeptat, tak se zeptám. Vy jste kdo?" Osoba na ni hodila nevěřícný pohled a zasmála se a odpověděla: "Jmenuji se Cahnová a jsem ředitelka této akademie." Bianca vykulila oči a omluvným hlasem pronesla: "A jéje. To se vám moc omlouvám. Netušila jsem to. Ještě jednou, pardon."
Ale jejich poněkud zvláštní konverzaci rozrišili Biančini rodiče, kteří začali radostně vítat ředitelku. Ale byla tady ještě jediná věc, kterou Bianca chtěla vědět. "Paní ředitelko? Mám dotaz. Kde bych tady našla knihovnu?" ředitelka se otočila a odpověděla: "Bianco, dovedu tě tam, ale musíš si vybrat do které chceš jít, protože tady na akademii máme 3 knihovny." "Tak vyberte tu vaši nejoblíbenější, která se vám nejvíc líbí." "Dobrá tedy." Ředitelka řekla rodičům: "Za 5 minut se stavím u vás ve věži. Počkejte mě tam, potřebuji něco probrat. A ty Bianco pojď." Obě odešly do útrob akademie.
Zastavily se až před velkými dřevem obráběnými dveřmi. "Tak a tady je ta moje oblíbená knihovna. Doufám že se bude líbit." Bianca otevřela dvěře a žasla nad krásně seřazenými knihami v policích. Byly to staré knihy v obalech, které podle toho vypadaly. Na oknech se mohlo sedět. Byly to opravdu široké a dlouhé parapety, přeeně tak, jak to měli v jejích bývalém domě. Jenomže jich bylo mnohem více, než jen jeden. A to pro ni bylo něco úžásného, když si mohla je tam z libosti sednout na parapet a sledovat, jak kapky deště stékají po různě zbarveném skle a začíst se do své oblíbené literatury.
Měla tolik otázek, na které se chtěla zeptat, tolik myšlenek, se kterýma se chtěla někomu svěřit, ale Kessie tady nebyla. Bylo jí smutno. Chtěla se dozvědět tolik odpovědí na své otázky, ale bála se kruté pravdy.
Její myšlenky přerušilo zaklepání na dveře a když se otevřely dvěře, tak ve dvěřích stála maminka vysmátá od ucha k uchu a v rukou držela zabalenou krabici, která se lehce vrněla. Odtrhla se od zajímavého čtení a řekla: "Mami, co to je?" Maminka jen jednoduše odvětila: "Když to chceš vědět, tak si pro tu krabici dojdi a otevři si ji. Je to dárek pro tebe." Bianca vstala, neohrabaně zaklopýtla a uchytila krabici, kterou držela její maminka. Byla vždycky nadšená, když její dcera měla v očích pno naděje a štěstí. Otevřela krabici a rozkřikla se radostí....
 


Komentáře

1 Džejní Džejní | Web | 18. července 2013 v 20:43 | Reagovat

to ako si opisala tu kniznicu sa mi uplne najviac paci. tiez by som chcela sediet na parapete, pozerat sa von oknom a rozmyslat... kiezby som nejake take miesto poznala. naozaj pekny diel, uz sa tesim na pokracovanie :)

2 KateNecky KateNecky | E-mail | Web | 19. července 2013 v 17:57 | Reagovat

Úžasný díl, moc se těším na další :)

3 Kath(Horalka) Kath(Horalka) | E-mail | Web | 22. července 2013 v 10:08 | Reagovat

Je tam docela chyb - bylo by fajn, kdyby sis to po sobě kontrolovala. A také používáš v jedné větě třikrát krabice nebo dveře. A krabice bude asi těžko vrnět, že? :D
Nemysli si, že se do tebe chvi navážet nebo tě poučovat. Jen tě upozorňuji na drobné chybičky :)

4 Nana Erruk Nana Erruk | Web | 22. července 2013 v 20:45 | Reagovat

je to super:)

5 BadGirl BadGirl | E-mail | Web | 23. července 2013 v 0:55 | Reagovat

Povedené :) a úplně sem se zamilovala do vzhledu tvého blogu... je nádherný :3

6 NejlepšíJídloJeMaso :DD NejlepšíJídloJeMaso :DD | 30. srpna 2013 v 23:53 | Reagovat

Sovaaaaaaaa!! :D:D:D

7 ProstěMasooooo! :D ProstěMasooooo! :D | 30. srpna 2013 v 23:57 | Reagovat

A dokonce bílá :-P :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.