Wirnpeth - 5.díl

1. září 2013 v 9:23 | bluestyle |  Povídky
Bobáni :P
Dneska to bude zase o Wirnpethu a fakt se na to těšíte a baví vás to, čehož si teda vážím. :)

Jinak chci poděkovat za tento komentář :). Je tam i nějaká kritika, kterou dokážu ocenit, jelikož chybami se člověk učí! :) Ještě jednou děkuji :)

Tákže jdeme na to :P


Otevřela krabici a rozkřikla se radostí...
Byla tam sovička. Bílá jako sníh, kterou si ze srdce nejvíce přála. "Mami! Já, já, nevím jak moc vám oběma poděkovat!" "Ále zlatíčko, mě neděkuj. To by jsi spíše měla taťkovi." S úsměvem na tváři a lehkým krokem odešla zpátky do svého bytu. Bianca stále nemohla věřit vlastním očím a přála si, aby se jí to jen nezdálo. Ale opak byl pravdou. Sovička jí seděla na zápěstí a vesele pohukovala. Byla zase opět šťastná.
Blížil se už večer a neměla nic na práci, atak se vydala na noční pozorování hvězd ze svého teleskopu, který ji rodiče před 2 lety darovali k Vánocům. Milovala hvězdy, protože podvědomně veděla, že se jednou z nich také stane. Milovala vše, co se týkalo astronomie. Chtěla se podívat do vesmíru, který je tak nekonečný.
Druhý den vstala velmi brzy. Ještě před svítáním. Přemýšlela. Myslela na Kessie a na dívku, kterou potkala ve škole. Myslela na svoji jedinou kamarádku, kterou musela opustit, aby byla v bezpečí. Ale hlavou se jí honilo hodně otázek, které chtěla znát, ale bála se odpovědí. Co tady dělám? Proč tady jsem? Proč nejsme doma? Chci být u Kessie!
Ale věděla, že kdyby se zeptala, tak by se možná nic nestalo anebo stalo a měla by větší kontrolu rodičů nad sebou, což samozřejmně nechtěla. Ale toto bylo jediné východisko, které jí mohlo ukázat, co je vlastně zač..
Rozhodla se. Polohlasem si říkala: "Buď budu jak hodná holčička sedět na zadku a neuvidím Kessie anebo chci vidět Kessie a zeptám se na pár otázek. Co je pro mě lepší? Stoprocentně Kess! Už to mám, zítra se zeptám rodičů!" v podvědomí by si nejraději nafackovala, ale zevnějšku byla silná a věřila si.
Podívala se na hodinky, které jí ležely na nočním stolu a ty právě odbíjely 10 hodinu. Šla do kuchyně, otevřela lednici, vzala si jogurt a smíchala ho společně s lupínky. Po snídani se oblékla a vyrazila ven ještě jednou objevit nějaké dobré místo, kde by si mohla číst svou rozečtenou knihu. Ale narazila na paní ředitelku a ta ji pozvala na čaj. Neodmítla.
Než došly k jejímu malém domečku, tak se rozpovídala o tom, jak se těší na nový školní rok. Seznámila ji s tím kolik je na akademii studentů a profesorů. Kde jsou nějaké učebny a co všechno se na akademii vyučuje. Některé předměty ovšem vynechala, protože nebyly vhodné pro lidské uši.
Došly k domku, který ležel na okraji lesa, měl poměďovanou třechu s parapety plnými muškátů různych barev. Cahnová otevřela dvěře, ktré byly zamčeny na 2 zámky a začala vařit čaj. Biance povolila se poohlédnout po jejím domově.
Povídaly si hodně dlouho až najednou se zešeřilo. Cahnová uslyšela nějaké tiché kráčení pod okny a vzápětí zaklepání na okno. Lekla se a Biancu zavřela do skříně, která byla hodně velká, což nebyl pro Biancu problém. Před tím než ji zavřela vyhrkla ze sebe: "Neboj se, budeš mít daleko lepší život, než jsi měla před tím! To ti slibuju!"
Začalo se ozývat stále více bouchápí na dvěře a okna.. Bianca si potajmu přála, aby to skončilo, ale opak byl pravdou..

 


Komentáře

1 Džejní Džejní | Web | 1. září 2013 v 10:18 | Reagovat

sovicku zavidim, cakala som, ze dostane nejaku macku, psa alebo kralika, ale sovickou si ma velmi milo prekvapila :)
a som zvedava co sa stane dalej, ze kto to bucha na dvere a okna.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.