Wirnpeth - 8. díl

1. února 2014 v 12:49 | bluestyle |  Povídky
Dneska jsem se opět rozhodla přispět Wirnpethem. Už je to historicky 8. díl a 9. už je na světě taky, ale ten si nechám na příště, tak doufám že se bude líbit. :)
Je to zase delší, ať se nenudíte :)
Ideální den')!

"Fajn mami. Uvidíme se k večeru. Ahoj." s nenávistným pohledem otevřela dveře od bytu.
"Ahoj zlato. Užij si dnešek." maminka přemáhala naděje, že všechno Biance zatají. Chtěli jí to říct sami. Ale její kamarádi byli rychlejší. Jestli to teda kamarádi byli.
"Ahoj. Příjdu večer po večeři - s Katy a Caith si objednáme pizzu, teda pokud to nevadí."
"Broučku, nevadí. Uvidím tě ráda. Těším se." táta vstoupil do bytu celý bílý, jakoby spatřil nějakou mrtvolu. "Annie? Můžu s tebou mluvit?" řekl skleslým hlasem. "Ano, jistě. Bianco, prosím." Bianca zavřela dveře a odešla se připravovat na školní den.
Vešla do pokoje a něco hledala v šatníku. "Bianco? Hledáš něco na sebe?" zeptala se Caithlyn. "Jo, nemám co na sebe, ale asi to nechám u klasiky - džíny a tričko - ať mi není zima." odvětila zadívaná do šatníku. "Počkej, něco bych tu pro tebe přeci jen měla. Mám tady patery šaty a nevím co s nimi mám dělat - možná by ti nějaké byly. Koukej, tyhle by ti opravdu seděly!" mrkla na Biancu očkem. "Fajn, kouknu se za chvíli jdu do koupelny si vyčistit zuby a jdu se namalovat.
Šla chodbou až úplně na konec a zašla doprava. - vlevo byly záchody. Vešla dovnitř a nikdo tam nebyl. Došla k zrcadlu a pohlédla na své tmavé kruhy pod očima, které nebylo skoro možno zamaskovat. 'To bude dneska den.' pomyslela si ve chvíli, když z taštičky na kosmetiku vytahovala krém na obličej, make-up a korektor. 'Dnes toho bude potřeba více' a pustila se do práce.
Nanesla si na obličej krém, který zbožňovala už odmalička. Postupně a pečlivě roztírala i make-up, který byl příliš krémový, atak bylo potřeba ho správně zapracovat do pleti. Korektorem zamaskovala všechny možné nedokonalosti, které neměla na svém obličeji ráda. Například červená brada nebo zmiňované kruhy pod očima byly v naprostém pořádku. Těšila se na další nákupy a těšila se až se dostane do města, kde si zajde do kina, i když neměla momentálně s kým. Možná Katy nebo Caith by se přidaly.
Celý základ zapudrovala a sbalila si věci a opět šla do pokoje, kde Caithlyn měla na posteli krásné bílé šaty, korzet, který si přála vždy vidět a vykoušet. "Tak už jsi tady ty čančano?" Caith vybuchla smíchy. "Jo, ty šaty jsou vážně krásný." dodala s úsměvem Bianca. "To teda jsou, beru si je dneska na sebe." a vytáhla umělou figurínu, kterou už strojila šedými útlými šaty, které byly v pase a na rukávech s kožíškem, který pěkně hřál. "Ty budou pro tebe. Moc se mi líbí, doufám, že ti sednou, protože jestli ne, tak mě klepne."
"Vždyť máme podobné postavy, možná jsem trošku štíhlejší, ale nějak to zmáknu a přiberu za 5 minut." s úsměvem dodala Bianca.
"Až to dodělám, tak tě dolíčím. Budeš jak sněžný anděl, bude ti to seknout. To mi věř." v tom okamžiku vyběhla Bianca na chodbu a vrazila do neznámého kluka. Vykřikla: "Au! Co děláš, nemůžeš dávat pozor, kam chodíš?" zarazila se. Tak pěkného kluka už pěkně dlouho neviděla. Modrooký, štíhlý, vysoký, černovlasý, až se z toho začervenala. "Promiň. Omlouvám se, jsi v pořádku? Nestalo se ti něco?"
"Ne, jsem v pohodě, ty promiň neměla jsem z toho pokoje vyběhnout tak rychle."
"V pořádku, chápu to. Jinak já jsem Mathew." ona se rozzářila: "Mathew. Wow. Pěkné jméno, já jsem Bianca." s úsměvem pronesl: "Ty máš taky pěkný jméno." Bianca se rozzářila ještě více: "Těší mě. No, víš, já už budu muset jít. Caithlyn na mě už čeká." trošku zesmutněla.
"Nevadí. Pokud chceš, večer máme u nás na klučičích pokojích oslavu kamarádových narozenin, kdyžtak vem nějaké holky a můžete přijít, pokud budete chtít."
"Fajn, zeptám se. Jaké máš číslo pokoje?"
"1452. Těším se. Měj se, ahoj" odbehla za roh.
Zdrhala do pokoje jako kdyby měla v zadku vrtule a jakmile doběhla do pokoje, tak řvala jako kdyby ji na nože brali. "Caithlyn! Caithlyn!" padla na postel. Caith se lekla a učmárla si kousek linky, kterou si zrovna malovala na oční víčko. "Já tě asi zastřelím. Co se děje? Umazala jsem si linku." podívala se na ni, Bianca ležela na posteli s opřenýma nohama o zeď a zpívala si svou oblíbenou písničku.
"Víš, že jsem teďka potkala jednoho úplně sladkého kluka, který nás pozval na oslavu kamarádových narozenin. No není to super? Bude to na pokoji 1452."
"Co-že? 1452? Tam nepůjdeme! Je to patro jiných lidí. Ehm, no jak ti to vysvětlit."
"Myslíš upírů?"
"Ehm, slečno. Něco jsi mi zapomněla říct? A ano, myslím tím upíry." zaraženě pohlédla na Biancu, která pohupovala pánví a zpívala si.
"No, nebylo kdy ti to říct. Musím se obléct - bude to trvat, než to na sebe dám. Můžu? Řeknu ti to odpoledne. Seznámím tě s jednou holkou, kterou jsem ráno potkala na záchodech. Bude to fajn, k večeři si můžeme objednat pizzu a coca-colu. Co ty na to?"
"Takže ses to dozvěděla dneska ráno? Jasně, můžeš. Odpoledne? Jak příjdeme ze školy, jasný? A ten večer by mohl stát za to, ale říkám ti, že nahoru do pokojů upíru, tam ani nevkročím, rozuměla jsi mi?" domalovala si linky a otočila se na Biancu s neústupným pohledem.
"Dobře, beru na vědomí." mrkla na ni.
Bianca si vzala šaty a odběhla do šatníku, kde se oblékla. Před posledními úpravami houkla na Caith: "Caith? Můžeš sem prosím přijít, potřebovala bych to tady zapnout." Chvilku to trvalo, ale dočkala se. V bílých šatech, korunce a botech na vysokém podpadku to Caithlyn nesmírně slušelo. "Wow, čumím. Jsi nesmírně krásná, moc ti to sluší."
"Hned ti to zapnu, zvedni ruce, ať ty šaty máš trochu více nahoře. Ani velké ti nejsou, tak akorát. Pecka. Dobře jsem ti vybrala." Bianca se cítila jako princezna. Dooblékla se, dala si šátek kolem ramen a vylezla ze šatníku.
"Jů, Paráda. Moc se mi to líbí. A teďka poslední krok. Domaluju tě."
"Fajn. Není problém. Mám na sobě make-up, korektor a pudr." zdvihla jedno obočí.
"Dobře, tak ti udělám linky, stíny, tvářenku, rozjasňovač a rtěnku. Bude ti to seknout jak královně. Budeš neuvěřitelná." dodala s úsměvem na tváři a dala se do práce. Začala tvářenkou. "Našpul trochu pusu, ať ti můžu namalovat tvářenku." našpulila pusu jako kapr a rozřechtala se jako kůň. "Počkej, nesměj se tak nebo zase čmárnu vedle. "Fajn."
Domalovala ji a Bianca se již směla podívat do zrcadla, od kterého se ne a ne odtrhnout. "Je to naprostá krása. Jsi úžasná! Děkuju, děkuju moc!"
S menším zpožděním vylezla z pokoje, společně s Caithlyn a už to začínalo.

 


Komentáře

1 Džejní Džejní | Web | 2. února 2014 v 19:15 | Reagovat

pekny diel, som zvedava, o com museli jej otec a mama hovorit. a s upirskym chalanom to este moze byt zabava :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.