Wirnpeth - 9. díl

6. března 2014 v 13:44 | bluestyle |  Povídky
Začínali vycházet i ostatní studenti na poslední chvíli a scházeli po velikém chodišti, které bylo rámované zdobeným zábradlím a na něm visely různé ozdobičky a vzkazy, které měly znázorňovat ať se studentům na této akademii líbí a ať jsou jejich výsledky pokud možno nejlepší.
Bianca o pár schodů dál potkala Katerinu. Kývla na ní hlavou. Mezitím Caithlyn se jí držela jako klíště. Bála se, že se ztratí. Nestalo se tak.
Jakmile došly do velké haly, tak se daly za ostatními studenty a následovaly je. Došly do velké místnosti, kde stál pult. Na pultu už se usmívala ředitelka a v ruce držela mikrofon. Úsměv se jí táhl od ucha k uchu. Biance to přišlo nepříjemné, protože neměla ráda kýčovité věci a toto přímo budilo hrůzu než uklidnění.
"Dobrý den, milí studenti. Těší mě, že jsme se tady setkali téměř všichni. Je pro mě čest vidět tolik tváří, z nichž některé s radostí poznávám. Doufám, že se vám na této akademii bude líbit. Tímto už chci předat slovo pedagogům, kteří vás dostanou na starost. Poté se podíváte na nástěnku, kde zjistíte do jaké třídy máte jít a váš stálý rozvrh najdete na téže nástěnce od 15 hodin. Nástěnku najdete v hlavní hale na pravé straně u schodiště. Nemáte tam jak zabloudit. Jeli vám něco nejasné, máte tady své pedagogy či mně. Není proč se bát na něco se zeptat. Já a pedagogická rada vám přeje příjemný zbytek dne a přejeme vám mnoho úspěchů ve vašem studiu."
Vše se začalo hrnout do hlavní haly, kterou před chvílí procházely. Bianca s Caith čekaly na to, až se velký dav uklidní a až se trošku vylidní. Trvalo to 10 minut, poté se přesunuly k nástěnce, která pro ně obsahovala důležité informace. Jejich kmenová místnost se nacházela na čísle 674, byla na nástěnce i malá mapka, ze které pochopily, kam se mají vydat.
Hledaly, ale našly. Přišly o 5 minut později, omluvily se a vše bylo v pořádku. Každá z nich se usadila v jedné lavici, kde bylo zrovna místo. Byly daleko od sebe, ale každá z nich věřila, že se to změní. Bianca byla ráda, že alespoň někoho v té celé obrovké a zároveň maličké třídě zná.
První hodiny v její nové třídě byly někdy až velkým oříškem, protože jich bylo 27. V ostatních třídách se počet žáků pohyboval od 5 až 19 žáků. Tohle byla největší třída na škole. Celých 5 hodin seděla na jednom místě, nevydala ani hlásku, ani když Caith za ní přišla. Byla jako tělo bez duše, ale přitom v ní se hrály věci, o kterých nikdo neměl ani zdání.
Pomalu ale jistě si začala uvědomovat, že tento školní rok bude opravdu těžký. Nejde v žádném případě o učení, ale o její psychickou stránku. Na rodiče hází nevěřícné pohledy, jako by někoho zabili. Ale měla k tomu jeden jediný důvod. Proč jsi na tu akademii přihlásili. Proč?!
Vždyť existuje na planetě plno jiných míst, kde by se mohli odstěhovat a kde by mohla dostudovat.
Proč ji příhlásili na akademii plnou upírů, to nevěděl nikdo. Je oni dva. A…ředitelka. Opět dostala pocit plný úzkosti. Chtěla jít ven, projít se k jejímu oblíbenému jezeru, ale nešlo to. Nesmí hlavně dělat problémy, protože by nemusela dopadnout dobře.
Po tom, co se dozvěděla ráno, dostala strach vůbec někam chodit sama. Pokaždé když šla na záchod, s ní musela Caith, protože ta se bála ještě víc. Nebyla to ani pro jednu lehké. Přemýšlela o celém životě, až úplně od základů.

Také si neustále nemohla odtrhnout myšlenky od Kessie. Myslela si, že je s ní nějaká spoutaná. Neměla ani ponětí, jak ji měla blízko. Ale bohužel o tom nevěděla. Měl brzy nastat den, kdy by se to měla dozvědět..
 


Komentáře

1 Džejní Džejní | Web | 7. března 2014 v 21:00 | Reagovat

na skole plnej upirov by som teda nechcela byt :D ale je to celkom zaujimave :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.